Více než sto tisíc podpisů se podařilo před pár dny sesbírat 27-leté Nicole Thorpovej z Velké Británie. Petice měla změnit povinné pravidla oblékání v britských firmách.
Lodičky do práce, podpatky musí být – opravdu ?!
Thorpová spustila petici v úterý tento týden, přičemž do čtvrtečního večera se v ní sklizeno 111 tisíc podpisů. Důvodem její iniciativy bylo, že ji zaměstnavatel poslal domů z práce bez výplaty, když odmítla mít boty s vysokými podpatky.
„Ukázala jsem na mužského kolegu se slovy. On má nízké boty, proč je nemohu mít já, „uvedla asistentka, kterou prý v konzultanskej firmě vysmáli. Zaměstnavatel od ní žádal podpatky ve výši 5 až 12 centimetrů.
Na Slovensku sice taková přísná pravidla nejsou vedeny celoplošně, existují však oblasti, ve kterých se od žen často žádá, aby určitý dress-code dodržovali. Lodičky s podpatkem jsou například nejčastěji viděny v bankách nebo konzultanských firmách. Jde zejména o pracoviště, na kterých se přichází do styku se zákazníkem či zástupci veřejnosti. Podpatky sice podle lékařských odborníků nepatří mezi nejzdravější obuv, ale někde ženy vnímají jako povinnost nosit je na pracovišti.
V práci nosím lodičky. Mají zhruba sedmicentimetrové podpatek. Na konci dne to sice není vždy nejpříjemnější, ale pravda je, že si neumím představit pobíhat v práci bez podpatků. Vždy jsem podpatky vnímala jako něco ženské, nosila jsem je už na střední škole. Přiznávám, je to moje vášeň. Pokud by mi zaměstnavatel lodičky přikázal nebo by byla obuv součástí přijetí do zaměstnání, neměla bych s tím nejmenší problém.
Zuzana, 36 let (pracuje jako učitelka)
Ne, ve školství opravdu nikdo neřeší, zda máte nebo nemáte podpatky. Já si lodičky obujeme tak dvakrát za školní rok – na začátku a na konci. Fakt to není pohodlná obuv a nejraději nosím klasické balerínky nebo kožené polobotky. I kozačky na nízké podrážce. Kdybych měla před tabulí vysvětlovat učební materiál a zároveň tam balancovala na podpatcích, to bych se necítila komfortně.
Karolína, 49 let (pracuje jako účetní v soukromé firmě)
Nemáme u nás žádný psaný dress-code. Samozřejmě, žádná z žen nepřijde do práce v džínách, to jsem u nás nikdy neviděla. A myslím si, že to je v pořádku. Kostým, nebo sukně s pěknou halenkou či ženským topem, k tomu svetřík. Tak si představuji vhodné oblečení do práce. Já nosím lodičky podle toho, co si obléknu – mám ráda módu a obuv přizpůsobuji kombinování jednotlivých kousků. Ale moje kolegyně si nevezme na nohy nic jiného. Někdy ji obdivuji – například, když přijde na vysokánských jehlách. Vypadá jakoby se s nimi narodila. Nuž, ale ne všechny to máme takto v krvi.
