Je to téměř hamletovská otázka – změnit či nezměnit? Stabilita jedné práce na celý život je pro někoho stejně důležitá jako pravidelná ranní káva s vločkami. Ale pokud o změně uvažujete, bát se netřeba.
Změna pracovní pozice v nás nemusí vyvolávat husí kůži.
Zuzanka, rozmysli si to s tou výpovědí. Nemáš se dobře? Máš tam jistý plat i pětadvacet dní dovolené ročně, stravenky, služební mobil. Měla by si myslet na stabilitu. Co když nová firma zkrachuje?
Připomíná vám to něco? Podobný rozhovor se možná odehrál už v nejedné domácnosti či telefonickém rozhovoru. Ale rozhodnutí, kdy je nejvyšší čas změnit místo a posunout se dál, zůstává v konečném důsledku pouze na vás. Dokážete vzít na ramena takovou odpovědnost?
Loajalita s jinou tváří
Změna pracovní pozice stále v některých z nás vyvolává husí kůži. Jemná nejistota, pochybnost o vlastním rozhodnutí, strach, zda děláme dobře, pokud už jsme si někde vytvořili stabilní prostor. Podle Natálie Šegedovej z agentury GoodCall for Talent, renomované odbornice v oblasti talent managementu, však už dávno neplatí to, co bylo typické pro generaci našich rodičů – setrvat v jednom zaměstnání celý život. „Loajalita vůči zaměstnavateli, jak jsme ji vnímali kdysi, má dnes zcela jinou tvář. Mladí lidé chápou změnu pracovní příležitosti jako možnost pro jejich vlastní rozvoj a bez váhání po ní sáhnou. Změnit pozici po třech až pěti letech je běžné, dokonce žádoucí, pokud se zaměstnanci chtějí obohatit o znalost jiných pracovních kultur, procesů, stylů vedení a podobně, „vysvětluje Šegedová. Zatímco však generace Y, jak ji obvykle odborníci nazývají (pozn. Generace narozená mezi roky 1980 až 1990), bez ostychu migruje z místa na místo, v starších jednotlivcích se odhodlání mísí s pochybnostmi, které dokáží hodně překazit.
Poznej sám sebe – to není klišé věta
Samozřejmě, pokud máme pocit, že máme práci, která nás naplňuje a přináší nám frekventovaný pocit seberealizace, asi by bylo nerozumné při prvním zádrhel vyplňovat dotazník na vyhledávači s profesemi. Na druhé straně však není třeba mít strach před změnou. „Nikdy na ni není pozdě,“ upozorňuje Natália Šegedová. „V práci trávíme převážnou čas života a pokud si nevybereme správně, má to negativní efekt úplně všude – od zdraví až po vztahy. Sama v mé profesi setkávám až příliš mnoho lidí, jejichž práce nebaví, případně jejich baví až příliš a jsou blízko vyhoření, „popisuje. Zároveň však jedním dechem dodává, že základem pro správné rozhodnutí je schopnost poznat sám sebe, své cíle a sny.
V tomto směru je opět možné pozorovat vývoj situace na pracovním trhu a možnosti současných zaměstnanců. Personální poradce, kouč či psycholog se zaměřením na rozvoj kariéry – nejsou to jen nové pojmy ve slovníku slovenského jazyka a móda, která se další sezónu omrzí. „Je to evoluce a potřeba,“ tvrdí personální odbornice. „V pracovním životě je důležité najít spokojenost, smysluplnost, naplnění. Dodávají nám energii, radost a pokud je máme, máme i výkon, výsledky, které od nás očekává firma, „míní Šegedová. Právě odborníci nám tedy mohou pomoci při uvědomění si našich kvalit, silných stránek, ale také nám reálně ukázat, čeho jsme schopni a při kterých rozhodnutích bychom měli obezřetně zvažovat a odhadnout síly.
Očekávání versus realita
Obecně podle odbornice platí, že ženy mají sklon se podceňovat a muži dělají pravý opak. Uvědomte si však, že rozhodnutí změnit práci nemusí být vždy korunováno i úspěšným koncem. Nezáleží na pohlaví, když přichází zklamání v duchu pořekadla, že sousedova tráva opravdu není zelenější. „Často se stane, že s čím jsme byli nespokojeni na původním pracovišti, objevíme i v novém zaměstnání. Lidem chybí přehled a informace, často srovnávají hrušky s jablky, ať už z pohledu pracovních pozic nebo benefitů, „upozorňuje žena, která každý měsíc pomáhá hledat práci pro stovky uchazečů.
Neúspěch ve výběrovém řízení přes personální agenturu či ucházení se o práci přímo v dané firmě přináší pochopitelné zklamání. Někdy však i nekritický hněv „vůči všem“ či podezřívání z netransparentního výběru. Samozřejmě, taková možnost existovat může, ale podle odbornice je nejčastějším zdrojem podobných emocí nedostatek sebereflexe.
Stanovit si reálné očekávání, které má změna přinést, je první a zásadní krok. Jejich podkladem jsou informace a reálné hodnocení sebe sama – schopností, možností a předpokladů. A zde opět přicházejí ke slovu odborníci. „Ve spolupráci s nimi bychom měli definovat, co opravdu chceme a co můžeme dosáhnout změnou nebo naopak proč by změna nemusela být pro nás to pravé,“ říká Natália Šegedová. „Dobrý konzultant vám dá perspektivu, pohled shora, jiný názor a určitě může doporučit, na čem pracovat, abyste dosáhli vytyčeného cíle.
